Za lesy, čistými řekami, v domech z panelu, cihel a z bílého kamení začíná pohádka, kde žíjí smutná a něžná stvoření.Před světem ukryté - nebyly v bezpečí,život připravil jim dny trním pokryté.
Dny plné krásy nevnímají, jen prací žijí, trnitým klestím od rána do noci se prodírají.Dny hřejivé plné slunečních paprsků únavou necítí, jen co mohou očka zavřou a sny své procítí.
Jak čas plyne, ta něžná stvoření na pohádkově Šípkové Růženky se promění.Za tmy vstávají, za tmy oči přivírají - únava se trnem stává... jen snít, jim odpočinek dává.
Nebuďte Šípkové Růženky, nerušte jejich snění, neberte jim ten krásný sen - je jim moc krásně i bez prince.
Bojí se vyjít ze snů ven....
Jen čas zhojí jim rány trnem poraněné.
Růžové brýle naivity, vyměnily za brýle tmavé a sny o princi se staly jen sivé.Život je moderní pohádka, ve které princové se mění a probouzí Růženky ze snění, ne však s čistou láskou, se srdcem na dlani... jen na sebe myslí dacani!
Trnů se neleknou a klestí lehce proseknou... probudí... k životu nabudí, vdechnou pohádkové radosti na Růženky přichází krásné lásky plné slabosti.Očka svá nechtějí zavírat, líbí se jim těšit se a na svět se usmívat.Princové nelení Růženky svými libými slovy na Popelky promění a protože pohádky co je svět světem se nemění kouzlem tří oříšku pohádkově je odmění.
Jejich úmysly však nejsou čisté, jsou to sobecky pohádkový optimisté...chtějí se jen přiblížit a na to hned ublížit...Kde je láska a mužská čest nějaká?
Zkrátka princové jsou na draka!
... pročpak nevědí co v životě chtějí....
... pročpak je zmatky prvázejí....
... pročpak těm hodným jen ubližijí....
... pročpak bytelnost v sobeckost a lež se mění....
... pročpak nevrací se hezká slova a pohlazení....
... pročpak probouzí Šípkové Růženky....
... pročpak mění je na Popelky....
To nehezké a špatné oplácejme dobrem, nikoho se nebojme, ani pražádného lidského činu, protože pokud člověk špatnost a zlo oplácí dobrem a šíří jen dobro za všech okolností, bude se povznášet stále výš a nikdy nepoklesne...
