Život píše z lidských osudů knihu, která má nekonečný počet stran.Dokáže lidskou bytost provést labyrintem plného smutku, bolesti a beznaděje.Během
malinkého okamžiku se životy mění od základu.Nelze spočítat kolik
slziček beznaděje spadne do klína, kolik se jich utopí v našich
polštářích jen tak potají, aby nás nikdo neviděl. O tomto prožitku by
dokázal hovořit každý z nás, jen ty pocity nelze žádným slovem
vyjádřit, zůstanou v nás .... jen my už pak nejsme nikdy stejní.
Tímto nám život vytváří nové
hodnoty a začínáme se na svět dívat jinýma očima. Největší dar, který
je nám v životě dán, je naše vlastní zdraví, je to bohatství, které by
měl každý člověk držet pevně ve svých dlaních a opatrovat ho jako
nejcennější poklad.V okamžiku kdy nám nemoc zkříží životní cestu, vše
se v nás rázem zlomí. Přivíráme smutně oči s tou nejsilnější myšlenkou
a přáním a v koutku dušičky prosíme o zázrak, prosíme o to moci být
opět zdraví.S tím neskutečně velkým přáním, myšlenky dokáží zabloudit i
do pohádkové říše, kdy, 3 přání zlaté rybičky nebo kouzelná síla
Popelčiných oříšků nám dokáže vyčarovat jen jediné.. ne pohádkového
prince, ale naše zdraví.
Rázem se z nás stávají bojovníci
a nacházíme v sobě obrovskou sílu...tou silou je naše rodina, děti,
přátelé a zkrátka všichni , které milujeme.Nemoc
se stává přijatelnější, víme-li, že jsou na blízku lidé, kteří na naše
uzdravení čekají jako na svátost, stávají se naší oporou, zastáním,
pečují o nás se vší láskou.Ne vždy je toto však pravdou...zkrátka stane
se, že nás opouští v našich těžkých životních chvílích životní
partneři...poté je zapotřebí síly mnohem více.Člověk je neskutečně
velká osobnost a dokáže na svých zádech nést obrovskou životní tíhu.
Proto životní úkol, který máme před sebou není nikdy tak obrovský, jako síla v nás...
Už věřím,že se nic v životě neděje pouze náhodou, vše má svůj smysl, vše má svůj cíl...
...snad to zní dnes jako bláznovství Věřte,že to je na světě nejlepší zpráva,pro ty kdo uvěří stane se zázrak...
