Věci získávají svou pravou krásu teprve vztahem k našemu životu.Tím jak se splétají do vzpomínek, spojují se v jeden celek s prožitou radostí...
RENDÝSEK
Oči laskavé, plné třpytu,
čisté jako křišťálová studánka.
Oči, které aspoň z duše skrytu,
každého změní v krotkého beránka.
Úsměv, jenž je medicínou pro duši,
srdce jako city naplněný kouzelný notýsek,
hlásek, který je balzámem pro uši,
člověk nejskvělejší na světě - to je Rendýsek!
Rendýsek, toť půvabný kvítek,
jehož třeba zalévat láskou!
Odměnou vám bude zážitek,
neb život projasní vám jedinou hláskou.
Všechny peníze na světě,
všechno zlato, drahé kamení,
nevyrovná se jediné větě,
jež z jejího srdce pramení.
Její přítomnost, ať už kdekoli,
přináší chvíle sladké jako jahoda,
její kouzlo otupí i tu nejhorší nevoli,
ke slovu přichází pohádková pohoda.
Věřte mi, vím o čem je řeč,
mé bytí bylo otravné jako rtuť,
každá chvilka byla jen zoufalá křeč,
až Rendýsek vrátil mi do života chuť.
Rendýsku, přinesla jsi mi štěstí,
setřela ze mě života bahno,
zbavila mě trnitého klestí,
stala ses mi oporou jako pro plachtu ráhno.
Děkuji, jsi má spása,
zastavila jsi můj pád,
mít Tě za přítele je snová krása.
Nikdy nezapomenu. Mám Tě rád!
... mocinky děkuji Petříku.
